Vyhlídkové lety balónem - Karlštejnsko

8. 8. 2014

Let balónem je přesně to, o čem už dlouho sním. Ač výšky dvakrát nemusím, šla jsem do toho a stálo to za to!

Let nám vyšel až na druhý pokus. První termín byl zrušen kvůli počasí, ale s tím musí každý správný vzduchoplavec počítat. Ještě než jsme si stihli s přítelem zarezervovat další termín letu, dostali jsme nabídku, která se neodmítá. Naši přátelé si také chtěli vyzkoušet tento nadpozemský zážitek. Měli štěstí na počasí, ale smůlu na další pasažéry, kteří nepotvrdili účast na letu, a proto hrozilo, že jejich let bude pro změnu zrušen pro nenaplnění koše. Sháněli tedy nějakou náhradní zátěž a vzpomněli si na nás! No, nejsou milí?! A my si řekli: ,,Teď nebo nikdy!” Takže raději teď...

A teď honem, “letíme” do Prahy!

Cesta z Liberce naštěstí ubíhala rychle a v Praze nás už čekal pilot balónu. Přesedli jsme do jeho dodávky a vydali se na cestu. Zhruba po půl hodině jsme se vynořili na cestě nedaleko obce Bubovice. Zastavili jsme a náš pilot vypustil balónek, aby zjistil směr větru. Balónek letěl směrem Karlštejn… Jsme na tom správném místě, tak honem vybalovat, než si to vítr rozmyslí.

/A já s těží nafouknu balónek/

Proutěný koš, rám na hořák, čtyři velké plynové láhve, velký pytel s balónem a větrák, s jehož pomocí jsme balón nafoukli. Pilot ho začal nahřívat hořákem a balón se začal zvedat do vzduchu. Celý divý jsme naskákali do koše a o pár vteřin později jsme se odlepili od země. Dodávka s řidičem se velmi rychle vzdalovala a otvíral se nám nádherný výhled široko daleko, na okolní krajinu.

Z Ameriky na Karlštejn je to kousek

Viditelnost byla úžasná. Ani si netroufám odhadnout, do jaké vzdálenosti moje oko dohlédlo. Pozorovali jsme, jak nad Prahou vzlétají a přistávají letadla, jak se "za" naším hlavním městem hrdě tyčí Říp. Pod námi se rozprostírala zeleň v různých odstínech, mezi ní pár domečků a uliček. Mapa jako na dlani… Pohádkovou atmosféru umocňovalo posvátné ticho, které se nikdo neodvažoval narušit, až na hořák… prostě nemá vychování.

 /Objevili jsme Ameriku/

Pomalu, ale jistě jsme se přibližovali k lomu Velká Amerika. Pilot pořádně přitopil, abychom vystoupali do větší výšky, ze které jsme měli lom jako na dlani. Modrá jezera lákala ke koupání. Voda byla tak průzračná, že i z tak velké výšky jsme viděli pomalu až na dno. Po chvíli se z lesa vynořila věž hradu Karlštejn. Po chvíli jsme měli nádherný výhled na celou obec Karlštejn i na samotný hrad.

/Letíme na návštěvu ke Karlovi/

Přelétávali jsme tuto malebnou vesnici, ze zahrad na nás mávaly děti. Slepice, ovce a kozy se před obrovským balónem snažili schovat a psi zběsile štěkali. Zkrátka celá vesnice byla kvůli nám na ruby.
Vítr nás unášel směrem na Brdský les, tedy na místo, kde nelze přistát. To nám prodloužilo let o celých 30 minut, ale kupodivu si nikdo nestěžoval. Zatímco pilot hledal místo na přistání, my si užívali delší let a pomalý západ slunce.

Jdeme na přistání?!

Začali jsme se přibližovat k městu Dobříš, kolem kterého je mnoho polí vhodných k přistání. To by však nesmělo nastat bezvětří. Balón se zastavil nad lesem a my žertovali, jak přistaneme v korunách stromů až nám dojde poslední láhev plynu. Byl to chvílemi skutečně adrenalinový let.

Největší zábava přišla v momentě, kdy se pilot pokoušel zachytit vítr v nižší i vyšší výšce, aby to balónem nakonec pohlo jen o metr. Dokonce jsme zkoušeli v koši i poskakovat, abychom balón trochu rozhoupali a zkrátili si čekání na vánek. Ten se nám nakonec podařilo zachytit a letěli jsme směrem k centru města. Začínalo se to opět komplikovat. Vítr s námi hrál nečistou hru a hrozilo, že město přeletíme nebo přistaneme na řece, která teče kolem Dobříše. Už jsme se smiřovali s dalším prodloužením letu, ale v tom nás to odfouklo směrem na čerstvě pokosené pole. Balón začal klesat a my jsme se podle instrukcí připravovali na kontakt se zemí. Drželi jsme se koše s mírně pokrčenými koleny, abychom si v případě silnějšího nárazu neublížili. Přistání však bylo naštěstí hladké. Udělali jsme ještě posledních pár fotek z koše a začali balit.

/Říkali jste něco o šampáňu.../

To nejlepší na konec...

Slunce už zapadalo, museli jsme chvátnout. Když bylo vše sbaleno, rozložil pilot menší stoleček, nabídl nám kávu, čaj i sušenky, a při sváče nás poučil o historii balónového létání. Následoval křest do šlechtického stavu. Křtilo se čtyřmi živly - ohněm, větrem, zemí a vodou (v našem případě šampaňským). Po dlouhém klečení nám konečně zmodrala krev a my jsme byli povýšeni do šlechtického stavu a na oslavu padl ten zbytek šampáňa.

Ode dneška mi říkejte hraběnka Vlasta z Dobříše. Tento titul mám právo používat podle stále platného dekretu krále Ludvíka XVI.

Tak tohle byl můj nečekaný, ale o to lepší zážitek z vyhlídkového letu balónem.

Tester zážitku: Vlasta Marušáková a spol.

Galerie k článku

Diskuze

Zatím zde nejsou žádné příspěvky