Petr Koukal testuje let větroněm pro Adrop.cz

7. 10. 2014

Petr Koukal, sedminásobný mistr ČR v badmintonu, bude mít na nějakou chvíli o zážitky postaráno. Bude totiž zkoušet naše zážitky! Petr se nerad drží při zemi, tak jsme ho hned na začátku vyslali nejvýš, jak jen to šlo. V jaké lokalitě létal, jaký to pro něj byl zážitek a použil nouzový (blicí) pytlík? To už vám nejlíp řekne on sám!

Popravdě, když jsem dostal nabídku, abych absolvoval let větroněm, nijak zvlášť se mi do toho nechtělo. Větroň mi vždycky přišel takový unylý, nezáživný. Nakonec jsem si řekl, že zkusit se má všechno. A když se na to podívám zpětně, asi je dobře, že jsem k tomu tak přistupoval, protože o to větší zážitek to byl. Co zážitek... úlet to byl!

Předletová příprava nesmí chybět!

V 9 hodin dopoledne jsem se dostavil na letiště v Hodkovicích nad Mohelkou (u Liberce) s vidinou toho, že vlastně ani nevím, co všechno mě čeká. Nejdřív jsem se seznámil s pilotem, který mě hned na začátku provedl předletovou přípravou. Ta obnášela vysvětlení principu létání větroněm a informace o letových možnostech tohoto kluzáku.

Vzhůru do oblak

Pilota už znám, teď je na čase seznámit se s větroněm. Co mě na něm hodně překvapilo, byla jeho muší váha. Teda alespoň mi to tak připadalo, když jsem zjistil, že křídlo lze mírně nadzvednout pomocí pár prstů. A to přitom tento drobek váží cca 300 kg. Co s tím pak musí dělat vítr, který se do větroně opře?! A ten kokpit… poskládám se tam vůbec?

Ale jó, poskládal jsem se pohodlně. Chvíli na to se rozezvučel zvuk motoru. Ale ne toho našeho, protože náš větroň samozřejmě žádný nemá. Řvoucí motor patřil motorovému letadlu (na název se mě proboha neptejte), který měl za úkol nás dostat do vzduchu. Už to byl zážitek! Na laně nás vytáhl do výšky 500 metrů, kde nás nechal na pospas osudu a termickým proudům.

Když se lano odepnulo, byl to vážně zvláštní pocit. Motorové letadlo, náš tahoun, se vzdaloval a najednou bylo ticho. Malou chvilku mi trvalo než jsem sám sebe přesvědčil, že i když neslyším zvuk motoru, žádná havárie se nekoná. Pak už jsem si to jen neskonale užíval. Díky tomu, že jsme se dostali do stoupavého termického proudu letíme rychle, letíme vysoko… a přesto je okolo nás prakticky ticho. Je to opravdu nezvyklý pocit a tento pocit zůstal ve mně dodnes. Chvílemi jsem si asi opravdu připadal jako pták, nebo minimálně jsem si přišel hodně zvláštně… zvláštně v pozitivním slova smyslu. Je perfektní se na vlastní kůži přesvědčit, jak ta fyzika funguje a jak se větroň krásně vznáší. Až má člověk pocit, že už možná nikdy nepřistane. Tak lehce to létání vypadá. S úplnou samozřejmostí jsme se z 500 metrové výšky dostali až na 2 000 metrů, a to jen díky stoupavým proudům. Kam se hrabou motorová letadla?!

Na škádlení pilota je třeba mít žaludek a pevné nervy

Po chvilce poezie, s výhledem na Ještěd a okolí, jsem se začal rýpavě vyptávat pilota, co všechno s tímhle strojem dovede. Odpovědí se vůbec nezdržoval a šel rovnou na věc. Nikdy bych neřekl, že i s takovým nenápadným větroněm se dají dělat doslova šílené akrobatické kousky, při kterých se budu muset poprat se znatelným přetížením a lechtáním v žaludku (viz mé rozdýchávání na videu).

Už jsme tam? Už jsme tam?

Po 30 minutách letu jsme šli na přistání. Některé kluzáky jsou vybaveny podvozkem. Ten “můj” teda nebyl a díky tomu jsem měl docela obavu, jak bude přistání probíhat. Termické proudy nám na štěstí přáli a s mým zatajeným dechem jsme přistáli celkem hladce. 

Komu bych doporučil let větroněm?

Doporučuji tento zážitek všem, kteří si myslíte, že létání je nuda a už vás na něm nemůže nic překvapit. Věřte, že při letu větroněm budete velmi mile překvapeni. Každý si na letu větroněm něco najde. Někdo super výhled a klid tam nahoře, nade vším. Pro někoho to bude dávka adrenalinu, když trochu popíchne pilota. 

Galerie k článku

Diskuze

Zatím zde nejsou žádné příspěvky